Další svazek pentalogie Panoptikum sexuálních vražd o historii tuzemské sexuální vraždy postihuje případy z let 1983 až 1992. Znovu tak před čtenářem ožijí kauzy spartakiádního škrtiče Straky, „cesťáků s vraždou“ Kotta a Kutílka nebo krvavé smrti matky a dvou dospělých dcer ze středočeského Klučova, objasněné po třinácti letech.Jako v dramatickém detektivním románu, nabitém ovšem jen autentickými momenty, budeme krok za krokem sledovat průběh krvavého činu (kapitola Pan Neviditelný), prozkoumáme zvrácené libido na první - klamavý - pohled tuctového človíčka (Prošel si uličkou hanby), prožijeme napínavé okolnosti zločincova dopadení (Přípitek se smrtí)... Ale taky se podělíme s muži zákona o jejich neúspěchy, které vedly k dalším vraždám (Výhoda orientačního běžce).Závěrečná kapitola Dvě strany stejné mince? pak logicky patří přelomovému případu, ve kterém neznámý pachatel posmrtně odňal oběti vnitřní orgány. Opravdu neznámý? Nebo v průhonickém parku zazněly akordy půl roku staré ostravské vraždy? Každopádně v květnu 1992 dostala sexuální vražda novou deviantní dimenzi. Nic už není nemožné...Všechny případy opět provázejí samostatné komentáře zkušených kriminalistů. Viktorín Šulc (*1951)Vystudoval FAMU. V roce 2000 zvítězil v soutěži České televize o nejlepší detektivní scénář titulem Muž, který vycházel z hrobu, na kontě má další televizní filmy: Agentura Puzzle, Všichni musí zemřít, Škodná, Hrobník a Stín smrtihlava. Napsal také několik scénářů pro seriál Kriminálka Anděl. Kniha Příští stanice: Smrt získala cenu AIEP jako nejlepší česká detektivka v roce 2004. Plk. Jiří Markovič (*1942)K policii nastoupil v roce 1964 ve Zlatých Horách v bruntálském okrese, časem se ale stalo jeho působištěm hlavní město. Spolu s případem vraždy na Hostivařské přehradě byl v roce 1977 převelen na 1. oddělení pražského Odboru vyšetřování, tedy na oddělení vražd. Deset let pracoval jako vyšetřovatel, externě vystudoval vysokou školu. Téma jeho diplomové práce znělo Sadismus v souvislosti s vyšetřováním a dokazováním vražd. Později dlouho působil ve funkci šéfa zmíněného odboru, do důchodu odešel přesně, když se zásadně lámala čísla letopočtu, tedy 31. prosince 1999. V roce 2015 byl prezidentem policie České republiky oceněn za celoživotní boj se zločinem.